Listopad 2010

Záchrana za polibek by Saku-chan

29. listopadu 2010 v 11:18 | Ai |  Vaše ff
Tohle je moje oblíbená jednorázovka. Doporučuju!
Na původní stránce bylo 18+ ale já bych řekla spíš 15+


Rutinní záležitost1

29. listopadu 2010 v 10:57 | Ai |  Vaše ff
Ikuto se poslední měsíc nevěnoval ničemu jinému než tomu jak najít a získat embryo. Den co den po škole bloudil městem a pátral po vejci, které mohlo plnit přání. Jeho malý guardian Yoru, ho následoval většinou bez zbytečných připomínek. Chtěl Ikutovi dokázat že mu bude po boku i kdyby celý život měl to vejce hledat.
Nikdo v Ikutově okolí si nepovšiml jeho znavených pohybů a častého usínání nad domácím úkolem. Nikdo si toho ani všimnout nemohl, Ikuto žil totiž sám. Jeho mladší sestra Utau, odcestovala před čtrnácti dny na turné a měla se vrátit o týden později. Snažila se svého bratra navštěvovat jak nejčastěji mohla, moc dobře věděla že o její návštěvy moc nestojí, ale byl to její bratr.
,,Nya Ikuto, budeš zase dneska hledat?" zeptá se kočičí guardian svého pána. ,,Pravděpodobně…jenom mi dej ještě pár minut." Ikuto se přetočí na záda a natáhne pravou ruku do vzduchu, chvíli se dívá skrz prsty na zapadající slunce. Yoru se věnuje své večeři, rybě. Když se konečně Ikuto zvedne je z ryby jen hlava, spojená páteří s ocasem. (prostě si představte okousanou rybí kostru, nebo Fishbone).
,,Amu-chi." Probouzí Su svou kamarádku. Amu se v posteli jen zavrtí a zachumlá se víc do deky. ,,Amu-chi vstávej Yoru nám něco potřebuje říct." Mezitím Ran s Miky lomcují s klikou a pokouší se otevřít okno za kterém se nachází Yoru. Mladá dívka s růžovými vlasy a očima jako karamely se neochotně zvedne z postele a otevře okno. Pustí si tak do pokoje nejen kočičího guardiana, ale taky pěknou zimu. ,,Doufám že máš dobrý důvod, je půl hodiny po půlnoci, a v tuhle dobu nejsem příliš v naládě." Amu zkříží ruce na prsou a dívá se skoro přísně. ,,Já jsem tu kvůli Ikutovi, nesmím ti říct co dělá, ale právě teď leží na zahradě před svým domem a vůbec se nehýbe. Dýchá, ale…Amu musíš mi pomoct." Malý Yoru zní zoufaleji než jindy. ,,Ikuto?! Proč bych měla pomáhat tomu zvrhlíkovi?" snaží se Amu vypadat co nejvíc chladně. Uvnitř, ale vrtá červík do svědomí. ,,Amu to nemyslíš vážně?!" vyjede na dívku Su, pravděpodobně nejstarostlivější z guardiánu. ,,Ikuto-kun ti snad stokrát zachránil život, a ty se ptáš proč?" Amu se zatváří snad i provinile. ,,Fajn ,kde je?" Yoru se ve vzduchu zatočí.
Ani ne za pět minut se Amu plíží z domu následována svými guardiany a sledující guardiana cizího. ,,Poslyš Yoru…" ozve se v půli cesty Amu. "Nya?" Otočí se Yoru. ,,Chápu že kočky mají svoje cesty, ale…víš no." Amu silou vůle balancuje jednou nohou na úzké zídce a rovnováhu udržuje opravdu ztěží. Yoru *sweatdrop* ,,Gomene Amu-chan, ale tohle je nejrychlejší cesta."


KHS1

29. listopadu 2010 v 10:51 | Ai |  Konoha high school
Titulek




Amuto 1/4

29. listopadu 2010 v 10:00 | Ai |  Vaše ff
Jako každé všední ráno, tak i dnes Amu vstává do školy. Už pár měsíců nevstává sama, ale vstávají s ní i její guardian chara Ran, Miki a Su. Dokonce nedávno získala i čtvrtý charakter který pojmenovala Daia, která už pár dní odpočívala, aby se mohla znovu zrodit.
   ,,Mami už jdu do školy, ahoj odpoledne!" zamává Amu matce a na cestu si vezme sendvič připravený k snídani.
   ,,Amu najez se v klidu máš přece ještě čas."
Řekne paní Hinamori ustaraně, ale už je pozdě Amu totiž mizí za brankou domu.
   ,,Yare, yare . Zlato nezdá se ti Amu poslední dobou nějaká moc čiperná?" vykoukne z obýváku pan Hinamori a dál fotí malou Ami - chan jak pózuje a předvádí slavnou zpěvačku Hoshinu Utau. ,,Sugoi Ami - chan…a ještě jednu fotečku, jsi úžasná." Vykřikuje nadšeně její otec a pobýhá kolem dívenky s fotoaparátem.
   ,,Tvoje maminka má pravdu Amu, jíst by si měla v klidu a ne za běhu." Napomíná Su svojí přítelkyni.
   ,,Koho to zajímá, Amu někam pospíchá a kvůli jídlu přece nepřijde pozdě." Odvětí zcela nezúčastněně Miki.         
   "Go, go Amu - chan" zamává
Ran svými třásněmi.
  
Mezitím na druhém konci města.
  
,,Né, Ikuto kam vlastně jdeš takhle brzy?" zeptá se malé roztomilé stvoření svého pána.
   ,,Dneska je poslední den školy před prázdninami, chci si před koncem pročistit hlavu." Odpoví Ikuto, ale sám moc dobře ví že to není pravda. Již několik dní totiž musel myslet na Amu, i když chtěl nedokázal jí z hlavy nijak vypudit.

   ,,Všichni žáci nastoupí v příštím roce na školu již 1. září. Mezitím vám všem přeji krásné prázdniny, bez úrazů a bez značných problémů. Považujte tímto prázdniny za zahájené." Předseda školy dokončí projev a všichni žáci se rozejdou domů.
   ,,Konečně prázdniny, na nic jsem se víc netěšila." Protáhne se Amu a zvedne se z vyhřáté lavičky. ,,Jen škoda těch úkolů." Povzdechne si a popadne hromádku knih do ruky. ,,Ran, Miki, Su, jdeme domů."

   ,,Tadaima…" hlásí se Amu hned ode dveří, nestačí se ani zout z bot a matka jí pod nos strká papír a nákupní tašku. ,,Gome Amu - chan, ale zapomněla jsem koupit pár věcí na večeři mohla bys je jít koupit? A vezmi s sebou Ami, pořád mě tu zlobí." Pěje úpěnlivě paní Hinamori a pomáhá Ami do kabátu.
   ,,Sigh…"
  
,,Onee - chan, viď že mi koupíš nějakou dobrotu, prosím prosím." Nahodí Ami svůj roztomilý obličej. Amu se naučila být vůči němu imunní, ale dneska neměla náladu odmlouvat a tak přihodila do košíku i oblíbené čokoládové pocky své sestry.

   ,,Co tohle…vůbec tomu nerozumím." Rozčiluje se Amu nad domácím úkolem z matematiky. Poraženě se opře na židli a zavře oči. Snaží se přijít na to kdy tuhle látku brali. Ze zamyšlení jí probere klepání.. Leknutím s sebou plácne o zem.
   ,,Mami já se učím nemám čas."
Namáhavě se sebere z podlahy a chytí se za bolavý loket. ,,Bezva ještě ani nezačal červenec a už jsem si narazila loket." Zakleje Amu a chce si zase sednout ke stolu, málem však upadne znovu. Zjistila totiž že ten kdo klepal nebyla její matka, ale Ikuto, který se na ní pobaveně díval za oknem. Amu celá zrudne v obličeji, a to vzteky, rozrazí okno a chystá se Ikuta pěkně zpražit.
   ,,Bolí to moc?" odzbrojí ji ještě než stačí otevřít pusu.
   ,,Heh, co?" civí Amu dost negramotně.
   ,,Ten loket, nechtěl jsem tě tolik vylekat." Sklopí Ikuto hlavu a vypadá jako že je mu to fakt líto.
   ,,Ne, ani moc ne." Tentokrát Amu zčervená z jiného důvodu.
   ,,To jsem rád." Zazubí se chlapec a nasáčkuje se k Amu do pokoje.
   ,,Po…počkej naši jsou doma. Jak si to jako představuješ vtrhnout jen tak někomu do pokoje."
   ,,Gomene, ale nudil jsem se, chtěl jsem jen k někomu jít a popovídat si."
   ,,Oknem???" rozhodí Amu rukama. ,,Vlastně mě je to jedno, klidně tu zůstaň, ale nemám čas si povídat, musím dodělat úkol z matematiky." Aby Amu nějak dočinila svých slov sedne si zpět k úkolu a snaží se přijít na to jaké číslo vlastně dosadí do rovnice.


Omluva

29. listopadu 2010 v 9:57 | Ai |  Vaše ff
Takže, jelikož je FF o Shugo Chara velmi málo tak bych chtěla abyste se nezlobili, když tu náhodou najdete svou ff-ku. Samozřejmě přidám zdroj. Arigatou gosaimasu.