Z jediné zášti,lásko jediná........02

8. července 2011 v 13:54 | Ai |  Z jediné zášti, lásko jediná...
A je to tady! Sama tomu nemůžu uvěřit, ale dnes přidávám nový díl "Z jediné zášti,lásko jediná........" Snad se vám to bude líbit. Očekávám komentáře, ať už kladné nebo záporné. Ps: Na konci článku máte obrázky postav. A k těm co tam nejsou, Kasumi a Mai vypadají úplně stejně jako Temari, Akira je shodný s Shikamarem, Kaede zas s Matsuri a Taro s Kankurem.



Druhý den Konoha

Manami se procházela ulicemi Konohy a rozhlížela se co se tu změnilo. Procházela kolem obchodu, na kterém byl velký nápis Ichiraku ramen, najednou do ní někdo vrazil. ,,Jé promiň. Jsi v pohodě?´´ zeptal se jí kluk v jejím věku s blond vlasy, světlounce fialkovýma očima a šesti čárkama na tváři připomínajícíma liščí vousy. Než stihla odpovědě, vyřítila se zpoza rohu oranžovo-žlutá šmouha, ta skončila s hlavou ve zdi. Kluk stojící před ní se rozesmál, ona se na ně vyjeveně koukala. Ze šmouhy se vyklubal modrooký muž nápadně pripomínajíci chlapce před ní, dívka pochopila že to budou otec a syn. ,,To byla šlupa!´´ konstatoval muž. Podíval se na dívku a zeptal se ,,Tebe neznám, jsi tu nová?´´ usmál se sympaticky. ,,Ne jsem tu jen na dva měsíce.´´ ,,Smím se zeptat jak se jmenuješ?´´ ,,Manami, Sabaku no Gogatsu Manami.´´ ,,No né ty jsi vyrostla!´´ křičel na celou Konohu. ,,A kdo jste vy?´´ ,,Jsem kamarád tvého otce, Naruto Uzumaki alias Rokudaime hokage!´´ ukázal na sebe hrdě ,,Asi se rád představujete, že?´´ zasmála se hnědovláska. ,,NARUTO!!! MAKOTO!!! okamžitě se vraťte!´´ zpoza rohu vyšla růžovovlasá žena. Ze zelených očí jí šlehaly blesky. ,,Sakura-chan jak jsi nás našla?´´ zeptal se Naruto. ,,To je dost blbá otázka! Ty okamžitě do kanceláře!´´ ukázala na Naruta ,,a ty máš mýt trénink pokud se nemýlím?!´´ pohlédla na Makota. Oba blonďáci se otočili na podpatku a utíkali pryč. ,, Stejnej jako, kdysi!´´ odfrkla si růžovovláska a podívala se na hnědovlásku ,,Jé Manami vy už jste tady?! Kdy jste dorazili?´´ ,,Dorazily jsme včera. Kdo jste a jakto že mě znáte?´´ zeptala se. ,,Jak jakto? Jmenuju se Sakura Haruno. Šla jsem tvé matce za svědka! Víš jsi jí moc podobná.´´ usmála se.
O dva dny později někde jinde
Sachio a Kano vyrazili na cestu do Konohy. Po třech týdnech dorazili do vesnice.
Měli štěstí že mezi návštěvníky, přicházejícími kvůli plesu, perfektně zapadli. Přestože se měl ples konat až za týden, většina lidí už bylo tady. Chlapci si sehnali ubytování a šli se projít po Konoze.

V den plesu

Bylo klidné ráno, slunce právě vyšlo na oblohu, ptáčci zpívali v korunách stromů a lidé se začínali pomalu probouzet. V jednom domku, spalo hnědovlasé děvče, které ještě rozhodně nemělo v plánu se probudit, když v tom toto poklidné ráno přerušil ,,ÁÁÁ´´ hnědovláska vylítla, celá rozespalá a rozcuchaná z postele. ,,Co-co se děje?´´ vyhrkla. Po pokoji pobíhala černooká dívka s velmi rozcuchanýmy, krátkýmy, hnědýmy vlasy a u toho ječela na celé kolo. ,,Panebože zaspala jsem! Kde mám šaty? Kde jsou moje boty? Kam jsem dala hřeben? Co se stalo s mojí rtěnkou? A kde...?´´ otázku nedořekla protože jí v obličeji přistál polštář. ,,Ježišmarja dej pokoj po ránu, někteří lidi chtějí ještě spát. A proč tak vyvádíš?´´ zeptala se v polospánku a neodpustila si zívnutí. ,,Dneska je ples a já jsem zespala, mám hodinu zklus a nevím kde jsou moje věci!´´ řekla nakrknutě. ,,A koukala jsi se do skříně?´´ černoočce se v očích objevilo poznání a rychlostí blesku se ocitla u skříně do které si včera naskládala všechno co bude potřebovat, aby nic nemusela hledat. ,,Manami-chan pomohla bys mi?´´ udělala psí očička na modroočku. ,,Fajn stejně už neusnu, ale proč začínáš tak brzo?´´ ,,Abych to všechno stihla.´´ odpověděla Kaede. Manami si smířeně povzdechla a jala se pomalu připravovat svou milou sestřenici na ples který měl být sice až za deset hodin, ale to černoočku vůbec netrápilo. Po hodině práce řekla Manami ,,Tak a zbytek až večer!´´

Večer na plese

Sál už byl skoro plný, když dovnitř vstoupila zajímavá skupina lidí. První vešle Temari v černých splívavých šatech, které jí sahaly až k zemi. Za ní vešli Shikamaru a Akira v černých oblecích. Poté se ve dveřích objevily Kasumi a Mai. Kasumi na sobě měla kratičké bílé šaty bez ramínek a Mai byla oblečená v dlouhých, rudých šatech, rovněž bez ramínek. Jako další do dveří vběhla Kaede v dlouhých, perleťově zelenkavých šatech bez ramínek. Nakonec dovnitř pomalu vešla Manami, ta na sobě měla dlouhé, třpitivé, nebesky modré šaty bez ramínek, které jí nádherně ladily s očima. Taro zůstal doma. Skupina se brzy rozprchla na všechny strany a Manami zůstala sama. Jelikož ji nikdy moc nebavilo na takových akcích tančit a na nějaké zdvořilostní prupovídky se známími neměla náladu, tak se rozhodla že se projde po přilehlém parčíku. Vyšla ven a zamířila k nedaleké fontánce, na kterou si sedla. Poslouchala šum vody a sledovala jak kapičky čeří hladinu, když v tom uslyšela kroky, ohlédla se a spatřila mladíka, zhruba v jejím věku. Manami se zrychlil tep a mírně zčervenala. Byl krásný. Byl vyšší postavy, měl světlou pleť a rudé vlasy sahající těsně nad ramena. Nejvíc jí však uchvátily jeho oči, byly zvláštní. Neměly bělmo, místo toho byly celé světle fialkové a zornice tvořil jakýsi kruhový vzor. Zajímalo ji jaký má asi hlas, pomalu otvíral ústa a zeptal se ,,Co tady děláš?" Když uslyšela jeho hlas, myslela že jí srdce vyletí z těla, jak prudce bilo. ,,Nebavilo mě to tam, tak jsem se šla projít." odpověděla po pravdě. ,,Můžu se k tobě připojit?" zeptal se jí rudovlásek. ,,Jistě!" odpověděla a snažila se aby nešlo slyšet jak je nadšená. ,,A co tady děláš ty?" zeptala se pro změnu ona. ,,Taky jsem se nudil, víš nemám moc rád takové akce. Vlastně jsem sem jít vůbec nechtěl, ale zatáhl mě sem kámoš." pousmál se. Hnědovláska vstala a podívala se na oblohu. Tu noc svítil úplněk, který Manami milovala. ,,Tak mu za mě poděkuj." řekla. Rudovláska to mírně zarazilo, ale nedal na sobě nic znát. Dívka udělala krok blíž k fontáně, ale nevšimla si kamenu, který ležel přímo pod jejíma nohama a o ten zakopla. Zavřela oči a očekávala pád. Ten však nepřicházel, místo toho ucítila něco měkého. Když otevřela oči, uviděla dvě fialková kukadla. Rudovlásek ji stihl zachytit. Hleděli si do očí a ani jeden se nedokázal odtrhnout. Začali se k sobě přibližovat, až se jejich rty sešli v něžném polibku. Stáli by tam možná i dál, kdyby nezaslechli kroky a něčí volání ,,Manami! Manami onee-san!" Dívka sebou trhla. Chlapec ji pustil z náručí a ona běžela za roh. Stihl jen zaslechnout. ,,Onee-san, přijeli moji rodiče a strýček taky. Mám ti od něj vyřídit, že tě chce vidět!" slyšel vyšší udýchaný hlas. Když kroky utichly vydal se také do sálu. Mezitím se Manami pozdravila se svým otcem, který společně s Narutem a Makotem, stál na jakémsi balkónu na jedné zdi sálu, k balkónu vedlo z každé strany jedno schodiště. ,,K čemu jsi mě potřeboval Otou-san?" zeptala se Manami. Muž v plášti kazekage neodpověděl a spolu s Narutem předstoupili k okraji balkónu. Dívka nechápala co se děje a podívala se tázavým pohledem na mladšího blonďáka, ten pokrčil rameny, jako že neví. Hokage vydal pokyn a hudba najednou přestala hrát. Všichni v sále pohlédli směrem kde stála tato malá skupinka. V té chvíli také vstoupil do místnosti rudovlásý chlapec se zvláštníma fialkovýma očima, stejně jako zbytek lidí pohlédl na balkón, kde právě blonďatý muž v kage plášti začal mluvit. ,,Já, rokudaime hokage, Namikaze Uzumaki Naruto a zde přítomný godaime kazekage, Sabaku no Gaara, jsme byli pověřeni oznámit vám rozhodnutí, na kterém se usnely rady našich vesnic. A tot rozhodnutí je...

Pokračování příště...


Předchozí díl: I.

Manami

Sachio

Makoto
Kano
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byls/bylas tu?

Ano

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama